Smaltování patří k nejstarším šperkařským technikám. Smalt nechybí ani na korunovačních klenotech českých králů. Na královském žezle vytváří barevné detaily, které přežily staletí a dodnes ukazují mistrovství středověkých zlatníků.
Výstava korunovačních klenotů ve Frýdku‑Místku
Výstava replik českých korunovačních klenotů dorazila do Frýdku‑Místku a přináší do Beskyd příběh doby, kdy byl český stát na vrcholu své moci. Můžete si ji prohlédnout ve frýdeckém Muzeu Beskyd. Potrvá do 26. dubna 2026.
Klenoty z doby největšího rozkvětu českého státu
Korunovační klenoty vznikly ve 14. století za vlády Karla IV., kdy bylo České království na vrcholu své politické i kulturní moci. Praha byla hlavním městem Svaté říše římské, země prosperovala a český stát měl v Evropě výjimečné postavení.
Klenoty přežily války, požáry i okupace — jsou to symboly, které držely kontinuitu české státnosti.
Národní kulturní památka, kterou veřejnost téměř nevídá
Od roku 1962 jsou korunovační klenoty národní kulturní památkou. Originály jsou uložené v Korunní komoře chrámu sv. Víta v Praze a veřejnost je může spatřit jen výjimečně, což podtrhuje jejich důstojnost a vzácnost.
Co všechno korunovační soubor obsahuje
Soubor zahrnuje svatováclavskou korunu, královské žezlo, královské jablko a kožená pouzdra na tyto předměty.
Nejde však jen o šperky – součástí korunovačních klenotů jsou také textilní prvky: poduška pod korunu, korunovační plášť s hermelínovými doplňky, štóla, pás a tzv. manipul (úzký pruh látky, který se nosil přes ruku a podtrhoval liturgický charakter korunovace).
Smalt: spojnice mezi korunovačními klenoty a Beskydami
Zajímavostí je, že královské žezlo je ozdobeno smaltem. Smalt patří mezi nejstarší umělecké a řemeslné techniky. Technologie stará tři tisíce let se po dlouhá staletí používala při výzdobě klenotů a šperků, sakrálních a liturgických předmětů. Počátky smaltu sahají do starověku, kdy tuto techniku používali zlatníci z mykénské kultury.
V našem regionu měla výroba smaltovaných výrobků velkou tradici. Smalt se začal používat od 19. století např. v železárnách ve Frýdlantu nad Ostravicí nebo v Třinci a sloužil k povrchové úpravě litinových a později ocelových výrobků určených do kuchyní či koupelen.
Právě na frýdecko-místecké výstavě můžete vidět prvky smaltu i na kopii renesančního královského žezla, které je součástí českých korunovačních klenotů.
Příběh královského žezla
Žezlo vytvořil augsburský zlatník Hans Haller roku 1533 pro krále Ferdinanda I. Habsburského. Do souboru českých korunovačních klenotů bylo zařazeno jako náhrada za původní žezlo z doby Karla IV.
Žezlo je zhotoveno z osmnáctikarátového zlata, měří 67 cm a váží 1013 g. Je osazeno 4 safíry, 5 spinely a 62 perlami. Na vrcholu je mimořádně velký spinel. Rukojeť je pokryta emailovými (smaltovými) lístky, květy a větévkami a po obou stranách zakončena věnečkem perel. Dřík zdobí rostlinný dekor. Hlavice je stylizována do tvaru květu mezi spirálkami a je osazena perlami, vrtanými safíry a rubíny na trnech.
Všechny repliky jsou ze zlaceného stříbra a doplněné skleněnými imitacemi drahokamů. Autorem replik je zlatník a šperkař Jiří Urban. Na zhotovení se podíleli také Blanka a Matúš Cepkovi z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, oba specialisté na středověké přihrádkové smalty.
Nakoukněte pod ruce mistrům
Díky laskavosti šperkařů Matúše a Blanky Cepkových se můžete podívat do zákulisí výroby repliky královského žezla. Fotografie zachycují jednotlivé kroky — od voskových modelů po nanášení syntetického smaltu. Jde o jedinečný pohled na práci, která představuje tradiční zlatnické techniky.
Jak vznikala replika žezla
Výroba repliky žezla je fascinující proces, který kombinuje tradiční zlatnické techniky s moderními materiály.
1. Většina dílů vznikala ručním modelováním z vosku.
2. Kruhové tvary byly vytvářeny soustružením ze zlatnického vosku.
3. Voskové modely byly následně odlévány do stříbra.
4. Ornamenty na rukojeti byly vytvořeny nejprve leptáním do měděného modelu.
5. Měděný model byl následně zaformován do silikonové formy, z níž bylo možné vytvořit voskový model pro odlévání do stříbra.
6. Po vyčištění odlitků, cizelování a povrchových úpravách přišlo na řadu jejich zlacení.
7. Rukojeť repliky žezla je zdobena technikou studeného syntetického smaltu. Do pozlacených lůžek se nanášel prášek syntetického emailu postupně několikrát a vypaloval se na nízkou teplotu. Důvodem pro použití syntetického smaltu bylo to, že replika nebyla zhotovena ze zlata jako původní originál, ale ze stříbra, které bylo zlaceno.
Pozlacený podklad již nelze vypalovat v tak vysokých teplotách, jaké vyžaduje umělecký, zlatnický smalt. Potřebuje vypalovací teplotu kolem 800°-900°C. Zlacení by při takových teplotách shořelo.
8. Syntetický smalt umožnil zachovat barevnost a charakter původní výzdoby, aniž by došlo k poškození zlacení. Výsledek věrně odpovídá historickému originálu, přestože technika musela být přizpůsobena použitým materiálům.
Kde se můžete seznámit se smaltem v Beskydech
Smalt není jen technika starých mistrů, ale řemeslo, které si můžete vyzkoušet i dnes. Pokud se chcete dozvědět více o použití smaltu, doporučuji navštívit komentované prohlídky Po stopách frýdlantského smaltu nebo Dílnu uměleckého smaltu, kde si můžete malování smaltem sami vyzkoušet. Je to jedinečná příležitost pochopit techniku smaltování, která zdobila korunovační klenoty českých králů – a která o několik století později silně zakořenila i tady v Beskydech.
Zdroje:
Muzeum Beskyd Frýdek‑Místek – informace k výstavě replik korunovačních klenotů
Pražský hrad – oficiální informace o korunovačních klenotech
Osobní komunikace s Mgr.A. Matúšem Cepkou, 2026
Chytil, K. – Podlaha, A. – Vrba, K.: Korunovační klenoty Království českého. Praha: Archaeologická kommisse, 1912.